WeKi: "Nechceme hrát TOP 20, jako každý druhý DJ!"

Tak kluci, počítat do tří ještě pořád umím, takže ta změna oproti našemu poslednímu povídání je opravdu nepřehlédnutelná... Loni dvě veky, letos tři veky, množíte se slušně. Proč vlastně? Ve třech se to lépe táhne?

Kim Pixa: Nejdřív dovol, abychom ti představili Davida alias našeho nového člena DKP. A teď k tomu, jak vlastně k onomu množení došlo... Náš společný kamarád Lukáš Chocholouš věděl moc dobře, že už nějaký ten pátek sháníme zajímavý hlas, který by naši produkci oživil, a tak jsem zase jednou dostal pozvánku na House boat U Bukanýra na jeho rezidentní noc. Dodneška si to pamatuju – stál jsem tehdy na parketě, podupávám si a najednou slyším nějakou androšovou pecku a přes to refrén, který jsem moc dobře znal. Vyběhl jsem okamžitě za Lukášem nahoru, abych se ho optal, kdo tenhle bootleg udělal a najednou zjistím, že vedle něho stojí chlapík s mikrofonem. To on tohle zpíval live! A mně se ta barva hlasu strašně líbila...



Takže taková láska na první poslech. :) Známe se už dlouho, takže jenom předpokládám, že sotva DKP dozpíval, už zase jsi ho táhl k sobě domů...

Kim Pixa: Skoro to tak bylo, ale nakonec jsem ho nechal vyspat a jen jsme si na sebe vyměnili telefony. Pár dnů nato jsem mu poslal naši poslední instrumentálku a nechal to jen a jen na něm. Takovej ten klasickej model – když se ti bude líbit, napiš si k ní text a pak to nahrajeme. :)

Davide, já se s tvým jménem zatím setkávám poprvé, takže než se zeptám na tvou reakci, když jsi poprvé tuhle muziku uslyšel, můžeš se našim čtenářům alespoň v kostce představit?

DKP: Už to bude asi třináct let, co hraju na kytaru, basovku a zároveň zpívám v kapele Bez peří a za tu dobu jsme se společně ukázali snad úplně všude, kde mají elektriku. Souběžně s tím ještě hostuju v kapele Houpací koně, kde jsem se ujal také produkce jejich nové desky a našel bys mě i na pódiu při živáku Xaviera Baumaxy. Stačí ti takováhle kostka?

Bohatě. :) O to víc mě zajímá, jak takový muzikant přijímá všechny ty loopy, zvuky a pazvuky, které vznikají bez zkušebny na jednom počítači a najednou se na něho pod tlakem hrnou. Většina živých hudebníků má přece s tímhle dost zásadní problém...

DKP: Jenže ty zapomínáš na to, že i bigbíťák může být velkým fandou elektroniky... Navíc jednu desku Bez peří produkoval Čachťák, taky už jsem zpíval do DJ setů na Karlovarském festivalu, kde se představily i Charlie One, Klára Nemravová a další. Takže fakt jsem věděl, do čeho jdu...



Tak se pojďme trochu vrátit v čase... Kim ti poslal základy Women In The Seafloor, ty jsi tenhle track, tehdy asi ještě bez názvu, stáhl a co bylo dál?

DKP: No to víš, že mě to zase pobavilo. Dvě minuty sedíš, posloucháš kopák a další minutu a půl minuty kopák s hajtkou, jenže pak se tam najednou přidá ta úžasná basová linka, problikne nějaký nový zvuk, nosná melodie, o kterou se můžeš opřít a najednou přesně víš, kam ten hlas umístit a začnou tě napadat slova...

To mě taky zajímá... Když už konečně najdeš v té naší maličké zemičce nějaký nový zajímavý hlas, pak je tu kromě té tvrdé anglické výslovnosti problém s texty. O čem tedy vlastně zpíváš?

DKP: Řeknu ti to asi takhle... Ten text je jen a jen pro mě, ale ať si v tom klidně každý najde svůj vlastní příběh.

Dobrá, takže budeš pěkný tajnůstkář, ale určitě mě zajímá, co bude dál... Budeš jen hlasem projektu WeKi a nebo jako právoplatný člen do toho můžeš klukům kecat a na tom, co vypustíte ven, se nejprve musíte všichni tři shodnout? Máš stejné pravomoci?

DKP: No zatím jsme se ještě neporvali, pokud ti jde o tohle. :) Základ bude i nadále na klucích – přeci jen bych jim nerad tu dosavadní práci narušoval, protože mám pocit, že to dělají moc dobře... Každopádně pokud najdu v jejich skladbě nějaké to hluché místo, určitě není v budoucnu vyloučeno, že třeba sáhnu po akustické kytaře nebo po basovce a zkusím taky přispět a dát tomu svůj pohled na věc. Pak už to bude jen a jen o tom, abychom se společně shodli, že zrovna tahle z těch všech verzí je ta nejlepší...

Když jsme u toho, jak byste definovali váš současný zvuk? Když to srovnám s těmi začátky, tak dneska už jste úplně někde jinde...

Wega: Nás pořád hodně baví melodické techno, speciálně "Bremen techno" a už dlouho obdivně vzhlížíme ke svaté trojici Huntemann, Romboy a Bodzin...

Kim Pixa: Ale taky nezapomínejme, že my nechceme být do budoucna svazováni s nějakou konkrétní škatulkou. Lidi nám přiřkli electro house, ale my jsme vždy tenhle styl kombinovali s technem nebo s minimalem a tíhli víc k undergroundu. Nyní electro pomalu opouštíme, protože se tak nějak stalo více komerčním. Chtěli bychom se prezentovat hlavně vlastní tvorbou, aby bylo patrné, že když jdeš na WeKi, tak jdeš na jejich hudbu a ne na TOP 20 hitparády, které ti zahraje každý druhý DJ. O tohle se teď chceme dělit s posluchači...



Dělíte se právě v těchto chvílích a po sérii různých singlů, EPček a remixů pro jiné je tu debutové album s poměrně mrazivým názvem Evil Kiss, kterému předcházelo i založení vašeho vlastního labelu. Proč to? Souvisí to nějak s totální muzikantskou svobodou, nebo jaký je ten hlavní důvod?

Kim Pixa: Naším domovským labelem byl donedávna BEEF Records, takže tomu jsme samozřejmě náš materiál automaticky nabídli jako prvnímu... DJ Schwa  chce jít ale momentálně úplně jiným směrem a tahle značka se nenápadně přeorientovala na house a tech-house. Taky my jsme přitvrdili a tíhneme k technu na velkým zvuku, takže to nešlo zrovna moc dohromady. Pak je tu Tribal Vision, jenže Slater má zase neuvěřitelně nadupaný kalendář dlouho dopředu a my fakt nechceme mít tuhle super muziku v šuplíku...

Wega: Dá se říct, že vlastně Slater, aniž by si to uvědomoval, nás nenápadně popostrčil. Na naši otázku, zda máme tedy oslovit zahraniční labely, následovala lakonická odpověď: "Zkuste to..."

Takže zkusili... A?

Kim Pixa: Nám se vlastně po vydání EP Golem začaly labely samy ozývat. Někdo nabízel singl, jiný remix, když jsem byl v Anglii, tak jsem se přímo s majiteli daných značek sešel, ale my jsme trvali na albu...

Předpokládám, že vaše produkce bude jen v digitálním formátu, ale už jsem slyšel i takové reakce, že pokud dneska label nezaháčkuješ na Beatportu, nemá ani smysl ho zakládat. Navíc Beatport prý nové značky nepřijímá a staré smlouvy s těmi, kteří neprodávají podle jejich představ, vypovídá...

Kim Pixa: To je pravda, to jsme taky slyšeli, ale měli jsme obrovskou kliku. Podařilo se nám navázat kontakty se správnými lidmi, které naše hudba oslovila natolik, že se nás rozhodli podpořit. Takže pak jsme jen netrpělivě čekali na reakci Beatportu a vyšlo to!

Tak vida, jak je to jednoduché. :) Takže kromě Beatportu si zájemci mohou vaši muziku odteď stáhnout kde?

Wega: Krátce nato, co nová skladba vyjde, by teď měla být k dostání i u iTunes, Juno Download, Napster, Trackitdown.net, Beats Digital, Mixmag a dalších známých portálů...



Slušná práce, pojďme si tedy říci, co všechno bude náplní La Pascos Records a jak často hodláte muziku vydávat...

Kim Pixa: Naše značka se bude zabývat především naší muzikou. Přeci jen jí teď máme tolik, že dokážeme pokrýt každý měsíc minimálně jedním releasem. Vydávat hudbu ostatních autorů budeme také, třeba na léto připravujeme nové album Elektrabela a samozřejmě zde budou i remixy lidí, kteří naše skladby přemíchají - z českých například Nipp, zmíněný Elektrabel a další...

Wega: Z těch zahraničních k dnešnímu dni remixy přislíbili nebo již udělali Oliver Klein, Peter Jürgens, Shades Of Gray, Deepchild, Murat Kilic, James Harcourt a následovat budou další.

Tak to jsem na vás moc zvědavý a samozřejmě držím palce... Kolik lidí se o chod labelu bude starat a kolik času denně vlastně na muzice trávíte?

Kim Pixa: Málokdo ví, že ten název La Pascos je už patnáct let starý a vztahuje se k partě lidi na slavným Jižáku, když jsme s muzikou začínali. Takže o grafický design se nám bude starat Filip Váňa, který nám nezištně nabídl pomocnou ruku. Pak Tomáš Klimeš alias Klimoriz a Milan Kroutil zvaný Majla, kteří přispívají svými kreativními nápady. Velké díky patří také Márovi a Pavlíně Bužkové za fotky, VJ Matějovi alias CTG37 za parádní video projekce k naší live show a jinak si to všechno okolo budeme dělat úplně sami.

Wega: U skládání se to nedá moc určovat na konkrétní den. Když člověka chytne múza, tak je schopnej nad trackem trávit celej den i noc. :)

Tím historicky prvním nosičem této značky je tedy vaše album Evil Kiss. Pojďte si zkusit napsat na něj recenzi a zároveň objasněte, proč jste se rozhodli právě pro tenhle název...

Kim Pixa: Já bych to ve zkratce napsal asi nějak takhle: "Výstřední, tvrdá, sexy a různorodá muzika s melancholickými texty DKP!" Ať posloucháš cokoliv, měl bys tam najít alespoň jeden track, který by tě měl oslovit. Probíráme totiž spolu spoustu věcí, nedržíme se jednoho tématu, pátráme po novém zvuku a odmítáme klišé.

Wega: Taky máme rádi dvojsmysly, proto tenhle název – na jedné straně démonický, na druhé něžný.



A jak je to s jednotlivými skladbami? Egypt, Rio, Lisabon... Mám tomu rozumět tak, že tam všude jste byli a vždycky po návratu uháněli do studia a složili novou písničku?

Kim Pixa: Jasně, mohli jsme taky zvolit dneska už poněkud mainstreamová témata jako Automatic, Electronic, Waschmaschine a podobně, ale proč vlastně? Raději jsme zvolili místa, jež pro nás něco znamenala a vážou se k nim vzpomínky, které bychom si rádi uchovali i takto...

Wega: Všechno to možná odstartoval náš singl se skladbami Golem a Eyes Of Tutanchamon... Máme rádi historii a musela to být fakt neskutečná doba. Pro nás to vlastně byla výzva, přenést historický román do techno písničky, takže z toho nakonec byla taková abstraktní vize o tom, co ve svých očích asi tak mohl tenhle faraón vidět. Na desce má každá z těch skladeb své nosné téma, nějakou tu myšlenku.

V těchto dnech už se deska vesele stahuje, pro většinu producentů v tomhle případě zároveň zazní startovní výstřel a oni ihned vyráží na turné, aby ji co nejlépe prodali... Jak je tomu u vás?

Kim Pixa: V tomhle je MySpace geniální! V záplavě těch, jež nás každý den žádají o přátelství, se objevila i bývalá manažerka Gigolo Records, která se starala o hraní Hellovi. Teď se osamostatnila, její booking se jmenuje Electronic Friends, pochválila nám muziku, kterou v našem profilu slyšela a nakonec z toho vznikla spolupráce. Takže momentálně nám turné plánuje ona a už se fakt nemůžeme dočkat, až vyrazíme do světa...

To celkem chápu. Už jsem kolem sebe několikrát slyšel, že pokud chceš být úspěšný a uznávaný u nás doma, musíš to vzít oklikou přes zahraničí...

Kim Pixa: Tak to je svatá pravda, stačí se podívat, jak hrůzostrašně to teď u nás vypadá. Disco mainstream to tu převálcoval a my bychom naopak rádi podpořili tu undergroundovou pidi scénu. Každý se dneska stará jen o to, aby jeho jméno bylo co nevětším písmem na plakátech, chce si žít s holkama v luxusu, ale o tom to přece není... Takže v žádném případě nechceme být kopírkou Fedde Le Grandů a David Guettů, chceme dělat ten tvrdej zvuk, který máme rádi a kterého je tady zatraceně málo.



Teď mě tak napadá, že v minulosti bylo vaše jméno spojováno s nejrůznějšími hymnami, máte aktuálně zase nějakou rozpracovanou?

Kim Pixa: Určitě se tomu nebráníme... Nejsme si tedy jisti, jestli to i do budoucna nazývat hymnami, ale určitě rádi podpoříme projekt, k němuž budeme mít nějaký vztah a klidně i dlouhodobě. Když nic jiného, máš okamžitý feedback na svoji práci, což není zrovna málo.

A dá se vůbec tenhle feedback srovnat s reakcí v klubech? Jaké jsou vlastně ohlasy na vaše živáky s DKP a kdy si můžeme vychutnat ten další?

Kim Pixa: V tuhle chvíli máme za sebou live vystoupení v Abatonu na předávání Dance Music Awards, na naší domovské párty Elektra a Free Mondays v Roxy a zaznamenali jsme neuvěřitelný úspěch! Lidi reagují na to, co jsi před chvilkou dodělal, tebe to nakopává a najednou zjistíš, že to má něco do sebe...

Wega: Je to fakt nová zkušenost. Nejdřív společný DJ set a teď najednou živák poskládaný jen z tvých věcí, do kterého DKP zpívá a reaguje přesně na to, co se děje dole. To se ti s žádným anonymním setem nepodaří. Navíc vidíš, která místa jsou hluchá a tak si k tomu můžeš hned druhý den sednout a připravit si materiál pro to další vystoupení. Určitě bychom měli na tomto místě poděkovat Aiffelovi za technickou podporu a zapůjčení vynikajícího výrobku Ecler EVO 5, s nímž teď můžeme parádně modulovat zvuk přesně podle našich představ. A samozřejmě také samotné firmě Ecler, která to nejdříve musela schválit a podpořit nás.

Prima, takže snad už jen, kdy se můžeme té další modulace zúčastnit?

Kim Pixa: Vydejte se na mazec mejdan už 22.3. do klubu Roxy! Pokřtíme zde naše album Evil Kiss a představíme náš nový zvuk...

Díky za fajn povídání. Pokud mi to časově vyjde, rád bych byl taky u toho a pokud ne, tak samozřejmě přeji, ať se váš debut dobře prodává a jak už jsme zmínili – co nejvíce úspěchů v zahraničí!

Ptal se Myclick v září 2009 a v březnu 2010.

foto: MHD mhd@techno.cz a Mara




http://www.myspace.com/wekidjs

http://www.wekidjs.com

http://www.myspace.com/lapascos