REPORT

 

Report z Rock for People od sillky

I letos se tisíce fanoušků světové i české hudební scény sjeli na jeden z největších tuzemských festivalů Rock for People. Nadšení a nedočkavost byla cítit v areálu už od pondělí. A bylo se opravdu na co těšit.  Aby se vám ale nemotala hlava z výčtu všech účinkujících, vezmeme  to postupně ...

 

Hudební maraton pro nás začíná v úterý odpoledne, kdy se na jednu z největších stageí nalodí Xindl X společně s orchestrem Karla Vlacha. Bizarní kombinace? O ty na RfP 2013 opravdu nebyla nouze. Výsledkem je však bezvadně odehraný koncert. Podobně nápaditou a překvapivou show předvedla i dvojice IAN – vítězové českého youtube festu 2013. Youtubefest málokdy šlápne vedle, proto jsem si jistá, že o letošních vítězích ještě mnohé uslyšíme.


Extravagantní vystoupení plné emocí a vzrušení předvedla Amanda Palmer. Ač o sobě tato americká zpěvačka tvrdí, že není ani za mák kontroverzní, její chování ukazuje spíše opak. To, že je Amanda vyznavačkou přírodní ženské krásy, si v předních řadách všimli asi všichni. Následovalo zběsilé rozhazování hroznů vína a pugétů květin do publika. Jedno se ale Palmer upřít nedá. Hlas má perfektní.

rfp

O pár minut později ji střídají britští Bloc Party. Ti se sice potýkají s technickými problémy, kvůli kterým jsou dokonce nuceni na pár minut opustit stage, ale i přes tyto nepříjemné nedostatky se společně s podporou publika dostanou do finále.


Ale to však nebyl ani zdaleka konec. Ba naopak. Pro většinu návštěvníků začínal celý festival vystoupením „vesmírných“ Thirty Seconds to Mars (chcete-li 30 Seconds to Mars). A bylo se opravdu na co těšit. Grandiózní nástup, dramatické bubny a Jaredovi pronikavé modré oči způsobily závratě nejen ženské části publika. Nadšené vřískání a dupání se vystupňovalo s Jaredovým nápadem vytáhnout několik šťastlivců přímo na pódium. Škoda, že jsem byla až u zvukařů.  Nafukovací krokodýli, obří balony a zlaté konfety jen doladili již tak perfektní atmosféru koncertu. Skvělý zážitek umocnil závěrečný song Up In The Air, jež v současnosti okupuje přední příčky hudebních žebříčků po celém světě, a který skupina symbolicky pokřtila ve vesmíru.


Nabuzená pozitivními emocemi jsem se donutila usnout. Následující festivalový den měl být totiž neméně náročný. Středa byla plná očekávání jak ze stran festivalových návštěvníků, tak účinkujících. Začínáme na Youtube Stagei s domácími We On The Moon (další z vítězů českého youtubefestu 2013), pokračujeme britskými Shoshin. Za zvuků balkánských Dubioza Kolektiv se přesouváme na hlavní RfP Stage. Nesmím opomenout ani vynikající hudební výkony Royal Republic, amerických The Devil Wears Prada, A Day To Remember, The Gaslight Anthem či takových Papa Roach nebo kanadských Billy Talent. Mezi mé středeční favority však patřili američtí Gogol Bordello a rakouští Parov Stelar Band. Den měl akorát dvě chyby. Nebyl delší a neměla jsem náhradní nohy. U objevů letošního roku – dánské dvojice Rangleklods bych totiž vydržela celé hodiny. Svižné elektrobeaty mě jedním slovem nadchly!


Můj večer zakončili čeští Cartonnage, jejichž zpěvačka se za kontroverzní považovat rozhodně dá! Černošské „alter-ego“ dodalo koncertu nádech mysteriozna. Jak by řekl známý – „prostě ukázkovej mindfuck“.

rfp


Hláškou „kávu si osladím o trochu víc“ začínal čtvrteční „goťťácký den“. Ve vzduchu však byla kromě oparu ze spáleného oleje víc a víc cítit únava. Vyvedené počasí je základem pro každý openair festival, ale všichni víme, proč nám maminky říkají, abychom nebyli dlouho na sluníčku. Zvlášť když v každém stánku nabízejí orosenou jedenáctku. A těch padlo opravdu hodně. Pořadatele můžu jen pochválit i za stánek s festivalovou vodou (1,5 l za 20 Kč),  ve kterém se minimálně jednou stavil snad každý.


Ve čtvrtek jsem se zaměřila především na program v Red Bull TourBusu. Přes arogantně působící Koblížky jsme se přenesli až k „národnímu klenotu“ Kapitánu Demo(vi) a ke stálici české rapové scény Vladimir(ovi) 518 (PHS). Za zmínku určitě stojí i energičtí Kiril Djaikovski, či britští Foals. K mému probuzení přispěli i američtí Queens of the Stone Age. Jedni z předních lákadel letošního ročníku.


Všem však bylo jasné, kdo bude hvězdou večera. Ano, náš Kája! „My chceme Karla!“ se linulo hlavním stanem už půl hodiny před plánovaným začátkem koncertu. A Karel dorazil. V plné síle, připraven rozjet správnou rock´n´rollovou show! A ta se mu rozhodně povedla. Troufnu si tvrdit, že vrcholem celého festivalu nebyla žádná ze zahraničních kapel, ale právě náš Karel Gott! Trsali všichni, mladí, staří, já. Byla jsem dojatá. O to víc, když na pódiu přistála podprsenka. Karlova (prý) první! A nebyla moje! Klobouk dolů, náš Slavík to ve svém věku neskutečně  rozjel.

rfp

K nadšené atmosféře večera přispěli i britští Klaxons a Modestep, kterým se opět nedá nic vytknout. Spíš naopak, zajímalo by mě, jak dokážou přimět fanoušky, aby začali v davu běhat dokola a ještě se přitom dobře bavili. Ne, nebyla jsem v epicentru, ale až někdy překonám svoji klaustrofobii a zbavím se nízkého tlaku, určitě si to ráda zkusím!


Páteční den byl takový zvláštně nostalgický. Možná to bylo proto, že byl sestaven čistě z českých a slovenských kapel. Zahraniční kapely odjely, velký festival pomalu končil. Všem jakoby se stýskalo. Už zbyli jen ti „naši“ .


„Ti naši“ se ale nenechali zahanbit a předvedli velmi vyrovnanou show. Zkuste si ale porovnávat Charlie Straight s 30 Seconds to Mars. To prostě nejde. Páteční česko-slovenskou jízdu zahájili Mandrage & A Banquet, pokračovali Horkýže Slíže, Pražský Výběr, Aneta Langerová ...  a končili jsme výbornými koncerty Tomáše Kluse, Kabát & Big Band, Kryštofem a dalšími.


Letošní ročník se prostě vyvedl. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo téměř nepřetržitě, pivo teklo proudem, kelímky na zálohu (nejvíc se mi líbily ty s Kájou) překvapivě plnily svou funkci, málokdo byl totiž ochotný vylít 50 Kč kolegovi na hlavu. Stany byly prostorné, perfektně nazvučené, stages stejně tak. Organizátoři se po loňském boji s bouřkou rozhodli více investovat do bezpečnosti celého areálu a bylo to vidět! Není nad to, když se skvěle bavíte a ještě máte dobrý pocit, že je o vás postaráno. Tedy pokud toho nevypijete moc, pak záleží na tom, jak dobré přátele máte. Ale to už odbíhám.


Všem organizátorům patří obrovské díky za perfektní festival, který ocenili i kluci z Thirty Seconds to Mars. V hudební branži se nestává často, aby kapela s odstupem pár hodin zavolala na místo, kde vystupovala a za všechno poděkovala. A oni to udělali! Proto tedy ještě jednou díky všem! Nejen pořadatelům, ale i vám, divákům, fanouškům, nadšeným hudebním posluchačům. Vytvořili jste skvělou atsmoféru, na kterou budeme společně dlouho vzpomínat. Mějte se fajn a zase za rok, ahoj!

Text: sillky

Foto: MHD

Celý fotoreport najdete zde:

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
MHD
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016