REPORT
Datum: 17.10.2010
Napsal: myclick
Report z koncertu Goldfrapp v SaSaZu od Myclicka
Ještě dnes se musím pousmát. Okolo mě se mimo rytmus kroutily děti s chlupatými návleky a s až podezřele velkými kukadly a strašně si stěžovaly, že ta kapela tam hraje o půlnoci muziku na spaní a jestli se náhodou nezbláznili. Nezbláznili, tohle byli Goldfrapp roku 2004 na festivalu Creamfields a úžasně hladili. Od té doby se tu ještě ukázali a vydali pár desek. Jak vypadají Goldfrapp roku 2010? Je jich pět, Alison nápadně připomíná vystupování Róisín Murphy a ty uspávačky si vzali k srdci. :) Teď je to syntetické disco trisco s fascinací v osmdesátkách včetně kláves, které si tehdy oblíbil i Míša Davidů...
Goldfrapp prostě nejsou Kosheen a Kosheen zase nejsou Goldfrapp a tak jsme se těch smutných zpráv o vyprodání koncertu v SaSaZu tentokrát nedočkali. Agentura Charm Music už v tiskovce překvapivě zveřejnila start samotného vystoupení a tak to v Holešovické tržnici krátce před devátou vypadalo jako v mrtvém městě... Tma, ticho, nikde ani živáčka. Bylo jasné, jak velký zájem jejich další účinkování u nás vzbudilo a jak moc jsou fandové muziky ochotni sáhnout do peněženky pro 770 Kč. Pokud jste si už zvykli na obcházení celé té haly s pořadovým číslem 25, abyste se dostali dovnitř, pak si zase laskavě odvykněte... Tentokrát byl v provozu pouze boční vchod a uvnitř kovovými zábranami s pojistkou všudypřítomné a přísně vyhlížející ochranky uměle snížena kapacita o zadní šatnu, toalety i několik barů. Stačilo se rozhlédnout a bylo naprosto zřejmé, proč vlastně. Prostor VIP o patro výše nečekaně prázdný, tady dole nebyla situace o nic lepší.
![Goldfrapp alt=](http://direct.techno.cz/misc/images/2010/Goldfrapp_01.jpg)
Království za baterku!
Jen v té tmě s množstvím červených žároviček nebyli další návštěvníci vidět. Veškerá místa k sezení byla zabrána ihned, na rezervace konkrétního místa se zde kupodivu vůbec nehrálo a koho snad překvapila absence popelníků, ten dostal od pití roznášejících číšníků vysvětlení. Zpěvačka je prý nachlazená a nepřeje si, aby se zde kouřilo – díky bohu za takovéhle indispozice! :) Už jste někdy pili šampus z kelímku? To byl druhý požadavek managementu – jen žádné lahve! Že by bylo vystoupení tolik odvážné a tolik experimentální a ona až tolik bázlivá? Uvidíme! K vidění tu byl zatím Floex a tentokrát v roli většinou hudebníky opovrhované – v roli dýdžeje. Umístili ho do toho kovového vesmírného korábu plného odposlechů přímo naproti pódiu a on ho teď svým hracím zapálením s rytmickými přírazy celý rozhoupával... Tohle, že je ten mladičký klučina, který tehdy všem zkušeným veteránům vypálil rybník, když svou dosud neznámou muziku vydal i v Japonsku a také u nás kritika sršela nadšením a za jeho down tempo debut Pocustone ho málem nosila na rukou?
![Goldfrapp alt=](http://direct.techno.cz/misc/images/2010/Goldfrapp_02.jpg)
Floex? To rozhodně není jen muzika ke spaní a ke hraní...
Zdá se, že za tu dobu urazil pořádný kus cesty a přesto, že se na pokračování tak zatraceně dlouho čeká, právě dokazoval, že ani tepavý rytmus určený pro taneční kreace mu není cizí. Citlivá selekce, žádný přehnaný cval automatického bubeníka – k posezení a k pravidelnému podupávání a žhavení atmosféry také jako stvořené. Navíc s hladinou zvuku, která nikoho v rozhovorech nerušila a vzhledem k tomu, že se tu tanečníci prostě zatím producírovat nechtěli, zůstával parket stále prázdný. Nebylo nutné zabírat si výhodné pozice, času dost – s tímhle množstvím lidí o tu svou vysněnou zajisté nepřijdete. Skutečně, snad i na tu vteřinu přesně! 22:00 a ačkoliv Voicething nové album uzavírá, teď pohladili právě s ní prvních deset řad v přední části parketu... Zvuk zatím spíše vlažný, ale zabralo to – všichni teď své zadnice odlepili od pohodlných židlí a pruhy těch stojících se začaly řadit za sebe. Ano, slovo “stojících“ je opravdu na místě.
![Goldfrapp alt=](http://direct.techno.cz/misc/images/2010/Goldfrapp_03.jpg)
V jakém sekáči asi nakupují?
Není samozřejmě nutné se hned stavět na hlavu, skákat dva metry do výšky a metat kozelce, ale tolik solných sloupů pohromadě už jsem dlouho neviděl. Neschopni pohybu, zcela paralyzováni, atmosféra bůh ví proč - nula! A přitom hned po tomto vznešeném intro/outru tenhle kvintet tak energický byl... Místo projekce tu měli jako kulisu stříbrné iglú s mříží, tam vpředu puštěný větrák, který teď Alison cuchal ten obrovský chomáč blonďaté hřívy a pohrával si zároveň s jejím až pohádkovým kostýmem. Zima už od pohledu a ke své zimomřivosti se také hned v úvodu přiznala. Dámy tu tentokrát byly v převaze a naše političky by jen mohly závidět - tam dozadu se tedy posadila jedna z nich, vlevo do rohu ke klávesám druhá. Veškeré struny však byly na pánech. Chlapík s kamennou tváří v tom rohu opačném drnkal na basovku do rytmu ty velmi výrazné a hybné linky, po celé šíři pódia se se sólovkou procházel kytarista téhle formace s bujným knírem a chlupatou rozhalenou hrudí, který ovšem průběžně neváhal vzít do svých šikovných rukou i housle či klávesy na krk... Ty upnuté úbory, se kterými by ještě před dvaceti lety nadělali parádu, neměli na sobě vůbec náhodou.
![Goldfrapp alt=](http://direct.techno.cz/misc/images/2010/Goldfrapp_04.jpg)
Kdy naposledy jste slyšeli takhle dobrý zvuk, he?!
Osmdesátkami to okamžitě zavonělo i z reproduktorů! Retro jako vyšité a teď navíc na zvuku, za který se tenhle luxusní podnik nemusí stydět. Ani na Kool & The Gang, ani na Air a už vůbec ne na odfláknutém vystoupení party Groove Armada to takhle nehrálo! Konečně výborná delikatesa pro všechny audiofily – výšky vysoké, hloubky hluboké a hladina zvuku bez jediné vlnky. Bylo jasné, že valná část repertoáru se bude točit kolem nové desky Head First a z té také dobře naladěná zpěvačka už v úvodu sáhla třeba po Dreaming, skladbě jako z pera Alphaville. K věrohodnosti vzpomínání na osmdesátky u následující I Wanna Life chyběla snad jen přítomnost tehdejší začínající stejně uvzdychané pop hvězdičky Kylie Minogue u dalšího mikrofonu či alespoň o poznání mečivější Samanthy Fox. Přesně tahle popina nás tehdy obklopovala ze všech stran a nešlo před ní utéci. Skvělé! A funkční... Ale také tak nějak až příliš strojové. Vážně tohle ta krasotinka tam na ten synťák hraje, nebo je to jen nějaká vykuchaná atrapa?!
![Goldfrapp alt=](http://direct.techno.cz/misc/images/2010/Goldfrapp_06.jpg)
Hrají to na nás, nebo opravdu hrají?
Bicí jim člověk uvěřil, tu basovku snad i taky, břichomluvcem Alison nebyla, takže ty druhé hlasy prostě ze záznamu jet musely, ale ten zbytek? Jsou to víc muzikanti, nebo kočovní herci?! Až příliš přesné, až příliš dokonalé a přitom to nevypadalo, že si můžou u těch nástrojů překousnout jazyk, aby to takové bylo... Inu realita všedních dnů - opravdové muzikanty si člověk dneska užije jen u těch akustických koncertů ála The Young Gods v Akropoli, kde se o elektronické berličky prostě neopírá. Zatím... Takže dneska spíše jakýsi kabaret spolu s muzikou, kterou máme tolik rádi. :( Každý v něm měl svou malou roličku, ovšem veškerá pozornost byla pochopitelně upřena na ni... Stejně výrazná jako před časem Róisín Murphy, snad jen těch převlékacích manévrů s potrhlými kostýmy nebylo tolik. Alison si odběhla jen třikrát a to zpátky do iglú, zatímco bývalá zpěvačka Moloko se tehdy nerozpakovala oháknout se přímo na pódiu. :) Když ty dvě spolu srovnáme ještě víc, Róisín byla tehdy daleko přátelštější, vtipnější i bezprostřednější...
![Goldfrapp alt=](http://direct.techno.cz/misc/images/2010/Goldfrapp_05.jpg)
Takhle, takhle, takhle a pak takhle. Na překvapení není čas!
Celý ten živák vlastně působil až příliš strojově a jednotlivé kusy si byly podobné jako to vejce vejci. Hlavně aby ta basa stále pumpovala vpřed, synťáky ze záznamu přihodily snadno zapamatovatelnou melodii a ten žádaný uvzdychaný sexy nádech už ona i s tou hlasovou indispozicí s přehledem obstará... Čtyři minuty a dost, čtyři minuty a dost. Prostě: “tady máte dnešní setlist, v tomhle pořadí to bude, tak se to koukejte naučit a nezastavujeme se, máme zpoždění - zítra hrajeme tam a tam...“ Žádný prostor pro legrácky, žádná sóla muzikantů, žádný moment překvapení, žádné dramatické změny nálad, kdy by všechny ty syntetické hračky alespoň na chvilku utichly a ona vzala na okamžik do náruče s jejich nejvýraznější skladbou Utopia z té první desky Felt Mountain. Nic takového! Po jejich návratu z iglú, po zhruba padesáti minutách od startu téhle až příliš secvičené show, přihodili i o poznání psychedeličtější materiál v podobě Little Bird a Hunt. Konečně muzika dramatická, včetně efektní kytary s efekty, u níž nebylo dopředu úplně jasné, jak se bude daný kus tvarovat a v jakém tempu bude tentokrát kolovrátek příst – konečně nějaký prostor pro rozvinutí naší fantazie s nečekanými zvraty.
![Goldfrapp alt=](http://direct.techno.cz/misc/images/2010/Goldfrapp_07.jpg)
"Tak hlavně to zdravíčko..."
Zatímco basák zůstal po celu dobu produkce v tom pravém rohu poměrně statickým, kromě slov díků za přijetí od vokalistky na rozdmýchání atmosféry zdatně pracoval i kytarista s rozhalenkou, ale také bubenice, která se občas za své škopky postavila a pár gesty s paličkami v rukou provokovala ke zvýšené míře ovací... Alespoň ty první řady pookřály, ale přestože jim to na tomhle aparátu tak skvěle hrálo, ti dále od pódia působili spíše jako výherci v nejrůznějších soutěžích mediálních partnerů, kteří vlastně ani neví, proč se sem dneska obtěžovali. Zvláštní... A pak se najednou deset minut po jedenácté sebrali a odešli. :( Přítomnost techniků balících různé šňůry a zařízení do beden mohla být fajn provokací, ale oni to mysleli smrtelně vážně. Rozhodně se u této činnosti nenechali vyrušovat. Inu víc toho už dneska nebude - jde se domů... S rozpaky. Tohle byli prosím pěkně Goldfrapp roku 2010. S Alison, která na tom zřejmě nebyla zdravotně nejlépe - na ostatních zastávkách totiž tak skoupí na dobrou hudbu nebyli. Ach, ta rýmička...
foto: terezi terezi@techno.cz