REPORT
Report z Love Planet od FlyBoyEdy
Dlouho očekávaný dvoudenní festival Love Planet, který nám nabídl celou řadu zajímavých interpretů i sentimentálních vzpomínek, například v podobě koncertu Pet Shop Boys, je za námi, a tak nastala příhodná chvíle pro decentní rekapitulaci. Právě o jednu takovou se ve svém reportu pokusil FlyBoyEda.
Na pražském Výstavišti se tento víkend konal dvoudenní hudební festival Love Planet pořádaný agenturou Interkoncerts, od kterého si mnozí z nás slibovali opravdu velké věci. Přeci jen, akci, která svým návštěvníkům nabídne za jedno vstupné domácí kapely, Djs i hvězdy typu Pet Shop Boys, Ministry, Body Count feat. Ice-T, Franz Ferdinand, Hooverphonic, I Am X či Loonaloop, tu nemíváme každý týden. Z Tábora přesunutý a programově značně osekaný festival sice musel čelit velké nepřízni počasí, ani to však neodradilo tisíce návštěvníků od výletu za velmi rozmanitou hudbou směrem k Bruselské cestě a jejímu blízkému okolí. Nemá cenu tuto událost popisovat chronologicky, protože všechno jste to zkrátka stihnout nemohli, pojďme se zaměřit spíše na klady a zápory akce, z níž někteří návštěvníci odcházeli s mírně smíšenými dojmy.
Předpokládám, že zklamáni rozhodně nebyli fanoušci legendárních Ministry a Body Count feat. Ice-T, kteří předvedli opravdu výsostný nářez a nechali nás se slzou v oku zavzpomínat na krásná léta dospívání spojená právě s jejich "prasopaly". Slyšet Body Count naživo hulákat jejich snad nej pecku Cop Killer bylo prostě DA BEST! Podobně tomu bylo i s Ministry a britskou kytarovou senzací posledních let - Franz Ferdinand. Mnozí si stěžovali na špatný zvuk, i přes to však musel sympatický výkon FF přinejmenším potěšit. Skvěle zahraný i zazpívaný koncert byl luxusní ukázkou toho, jakých velkých hitů ala Walk Away, Jacqueline či Matineé je tato charismatická parta schopna. A asi největší hvězda festivalu LP – Chris Lowe & Neil Tennant aka Pet Shop Boys? Velký mazec, jenž nejednoho fanouška opravdu dojal. Vidět živě tuhle melancholicky působící dvojici, která jednou provždy dokázala, že i pop se dá dělat s inteligencí a grácií, bylo prostě úžasné! Podpoření výbornou světelnou i jevištní show a neméně působivou taneční skupinou odehráli PSB koncert plný velkých hitů připomínající spíše The Best Of Live kompilaci. Slyšeli jsme to nej z PSB katalogu, tedy písně formátu Suburbia, West and Girls, Love Come Quickly, Rent, Always On My Mind a tak dále. Mnozí z nás toho večera oprášili hodně staré lásky a vzpomínky. Přídavek pak PSB zakončili tanečním remixem So Hard, poté pokračovali originální verzí It´s a Sin a velkolepou Go West, kdy roztancovali snad i ty největší škarohlídy, krása.
Mezi další velmi příjemná vystoupení patřil sobotní koncert belgických Hooverphonic, kteří nám přijeli prezentovat svojí novou desku Sit Down And Listen To. Pravda, koncert působil trošku vyhasle a možná i trochu uspával, kapela včetně zpěvačky do toho asi nedávala úplně vše, navíc jejímu vystoupení z počátku trochu uškodilo denní světlo. Ale i tak se díky mnoha výrazným hitům skrze celou tvorbu kapely jednalo o pocitově nadprůměrně intenzivní vystoupení. Zvlášť, máte-li naposlouchanou jejich beze sporu krásnou tvorbu. Mezi jednoznačný vrchol LP však, alespoň pro mě, patřilo famózní vystoupení skotských I Am X v čele se zmalovaným démonem Chrisem Cornelem. Jejich perverzní mix ostrých kytar a velmi specifického electra byl skvěle odzpívaný i zahraný. Frontman Chris je skvělý šoumen, divoch a evidentně i velmi kvalitní zpěvák. Koncert působil jako jedna velká dekadentní hra, která byla navíc podpořena skvělou světelnou show a značně zvrhlou videoprojekcí, kdy jsem několikrát radši pozoroval hvězdy na obloze. Zazněly ty největší hity ze zatím jediných dvou alb jako Missile, Kiss and Swallow či The Alternative. Nádhera! Koncert byl velmi slušně nazvučený a rozhodně patřil k vrcholům tohoto festivalového léta. Z dalších velkých koncertů jsem pouze pasivně zaslechl koncert finských The Rasmus, dobře zazpívaná i zahraná kytarovka, překvapivě místy tvrdě podaná. Jinak jsem se pohyboval spíše kolem tucek a breaků.
A právě zde je třeba zmínit další klady akce LP - Red Bull Music Academy Clinic & Red Zone. Právě tato dvě místa se mohla stát vašim útočištěm, pokud vás již omrzel pop či kytary. V RBMA Clinic dostala příležitost známá i méně známá jména domácí taneční scény jako Juanita Juarez, Babe LN, Sister Soul, Diome, Monoide, Tall, The Models, IM Cyber a další, kteří se postarali o hodně moc příjemnou a především rozmanitou směsici beatů všech forem a vyznání. Tato scéna patřila k velmi chutným třešničkám LP, bohužel jí uškodilo počasí, neboť se nacházela tzv. pod širákem. Čím dál oblíbenější "červená krabice" aka Red Zone také pobavila. Stanzim, Josef Sedloň, Ear Drum Kru Live! (SK), Soul of Man (UK), Le Pneumatiq Live! (CZ), Dj Face, Dj Blue, Tvyks, Ludovic Vendi (FR), ti všichni nás skvěle pobavili velmi příjemnou směsicí stylů od electra, přes breaky, až po lahodný deep-house (díky Myclicku!). Ač mírně elitářsky působícím krabicím na festivalech zrovna moc nefandím, tentokrát RZ působila i na mě maximálně příjemně a věci prospěšně.
A Dance Stage s hvězdným line upem v sestavě Dj Rai, Satoshi Tomiie (JAP), Hernan Cattaneo (ARG/UK), Dave Seaman (UK) a Loutka? V tomto směru vám toho bohužel moc neprozradím, ona hala na mě působila jaksi chladně, hudba mě nezaujala a celkově jsem touto stagí zůstal tak trochu nezasažen, radši jsem se díky únavě a chladnému počasí vydal směrem k domovu a vrhl se do hřejivé náruče své jediné.
No a teď ty zápory LP:
Kromě počasí a bláta, které však pořadatel nemohl ovlivnit, nás již tradičně zprudil všemi nenáviděný žetonový systém alias další komplikace a fronty navíc. V pátek kolem 19. hodiny jsme se pak museli tlačit s davy v ukrutné frontě na akreditace i vstup, ale s tím by měl asi návštěvník podobné akce počítat. Ceny také nebyly zrovna dvakrát lidové, ať už se jednalo o jídlo či pití. Člověka chvílemi napadalo, jestli už nejsou podobné akce pořádány jen proto, aby z nás jejich organizátoři vytáhli co nejvíce peněz. Akce byla sice prošpikována reklamami, ale bez nich a takzvaných reklamních partnerů to už dnes asi opravdu nejde. Alespoň jsem si nepřipadal jak na Matějské kombinované s Reklamožrouty, jako tomu bylo v případě Cosmic Tripu. Největším nedostatkem LP se tedy nakonec stal, dle mého názoru, předčasný konec dvou hlavních scén (Rock & Pop Stage) v, anebo spíš ještě před 23:00. Rozhodně to chtělo alespoň o jeden koncertík víc na každé z nich, protože pokud neholdujete taneční hudbě, festival za 900 korun pro vás v tu chvíli skončil. V případě, že preferujete příjemné kluby a vyfetovaně působící haly pro vás nejsou to pravé ořechové, byli jste na tom podobně. Protože minimálně v pátek v noci bylo díky davům a brzkému konci hlavních scén takřka nemožné dostat se do Red Zone a na RBMA Clinic už byla zkrátka moc velká kosa. A to byla trochu škoda, zvlášť v pátek, kdy hodně lidí dorazilo na LP z práce, a tedy spíše k večeru. Jako decentní levá pak působil fakt, že se neprodávaly jednodenní vstupenky, což zejména v sobotu mohlo být pro méně solventní fanoušky třeba I Am X či Hooverphonic opravdu nemilé až traumatizující.
Závěr:
Festival Love Planet se i přes jisté komplikace, neduhy a výraznou nepřízeň počasí docela povedl. Několik fajn velkých koncertů živoucích legend, jedna velká a několik menších party, dostatečné zásobení jídlem, pitím i toaletami, tím vším LP festival disponoval. Ale co si budeme povídat, odstavec výše je jasným důkazem toho, že do budoucna je hodně co zlepšovat.